Čeští turisté byli na počátku 20. století mezi prvními, kteří začali trávit dovolenou na chorvatském pobřeží. Češi zůstali Chorvatsku věrni i během války v 90. letech, kdy ostatní hledali bezpečnější lokality, ale Češi se nebáli přijet strávit dovolenou na bojujícím Balkáně. Přesto si v průběhu následujících let vysloužili u místních pověst lakomců a paštikářů, kteří si vozí jídlo sebou a v restauracích si dají maximálně polévku s tím, že petláhev s kolou si přinesou sebou a schovávají ji pod stolem. Bohužel, kupní síla Čechů byla jiná než u Němců nebo Italů a tak se to asi ještě chvíli s námi poveze. V posledních letech si Češi začali dopřávat i luxusnější dovolené v Chorvatsku a více utrácejí a Chorvaté jejich názor pomalu přehodnocují.
Češi dobrodruzi – již tradičním se stalo v Chorvatsku pořekadlo, že pro Čechy není problém pustit se na Velebity ve šlapkách nebo plavat ze Splitu na Brač. Přispěla k tomu řada někdy tragických, někdy kuriózních nehod, nedávno jsem třeba viděl článek na dnevnik.hr o nějakém Čechovi, který se pokoušel chytit do zubů zmiji. Samostatnou kapitolou jsou každoroční dopravní nehody, bohužel i tragické. I když podle informací a statistik se rovnou měrou na nehodovosti podílejí i ostatní národnosti, Češi jsou s oblibou chorvatskými médii označováni jako lehkovážní kaskadéři, kteří si neváží svých životů.
Závěrem: dávejte si na dovolené pozor, nepřeceňujte v Chorvatsku své síly aby jste nezaměstnávali zbytečně jejich záchranáře a média. ( Opravdu bych nezkoušel obeplout na nafukovací matraci chorvatské ostrovy ).
