Dalmácie je v zimě, mimo sezónu, opuštěná země. Ulice měst jsou prázdné a moře čeří studený vítr vanoucí z vnitrozemských hor.
Počasí
Bóra, jak se studenému kontinentálnímu větru říká, je v tuto dobu mnohem méně příjemná než v létě, kdy je neméně nenáviděna jak turisty, tak místními, protože přináší chlad a déšť. Teď je silnější a studenější. Vysloveně se rozbíjí o hladinu moře, kreslí na ní všelijaké obrazce, bere vlny do vzduchu. Dělá větší vlny, než jaké jsou mezi ostrovy v létě. Moře také má mnohem matnější barvu, není tak zářivě modré jako v měsících sezony.
Zasněžený Split
Když jsem svou kritiku sděloval jednomu kolegovi z chorvatského rozhlasu, namítal, že se ještě před několika dny málem koupali. Takže když začne být vysloveně chladno, vypadá to tak, že fouká vítr, který zalézá za límec, je tak 5 stupňů nad nulou, a vzduchem poletuje cosi, co není ani sníh ani déšť.
Pro místní ale nezavládne žádná nekonečná nuda. Své příjmy z turismu má velká část obyvatelstva pobřežních měst. Málokdo ale žije jenom z příjmů od turistů. Dokládá to Mira Kovačič, která přes léto ubytovává hosty v Ruskamenu, což je na jih od Splitu. V zimně má dům prázdný. I proto, že se apartmány nevytápějí.
Tento dům má už dlouhou tradici. Ubytování provozujeme už přes pětatřicet let. I když se tu ještě běžně neubytovávalo v soukromí, my už jsme s tím začínali, takže jsme jedni z prvních. V létě si samozřejmě dáváme záležet, aby se hosté cítili dobře a přijeli zas.
Z čeho žijí Chorvaté v zimě?
Příjmy za ubytování jsou pro rodinu sice důležité, ale ona sama pracuje v létě i v zimě na plný úvazek v bance. Jak říká, celkově se v Dalmácii nežije moc dobře, i když už bylo mnohem hůř. Do rodinného domu od rozpadu Jugoslávie neinvestovali. Poznalo se to, když byla v Bosně a Chorvatsku válka. Rodina do chudoby neupadla, ale žilo se hůř. I kvůli tomu, že do oblasti v tu dobu nejezdili turisté na dovolenou.
Tady v Dalmácii pracují v létě všichni mnohem víc než v zimě. Všichni. Ale většina lidí má pravidelnou práci. Pořád. Jaký je podíl příjmů z turismu, to ve skutečnosti nevím. Musíte to brát tak, že v téhle rodině všichni pracují. Podívejte, tady mám rezervace z posledního léta. Je tam dost prázdných apartmánů, samá díra, abych tak řekla. Ale tak půlku příjmů má rodina z turistiky. Rozumíte, současné platy v Chorvatsku nejsou dost vysoké, aby se z nich dalo pokrýt všechno, co člověk potřebuje. Takže přivýdělek z turistiky je rozhodně vítán.
Její muž je ředitelem dvou poměrně známých – skoro českých hotelů – právě v Ruskamenu a nedaleko Omiše. U obou z nich je teď závora na dveřích. Nikdo vás tam neuvítá. Paní Kovačič líčí, čím se její muž v zimě zabývá, když hotely, kterým šéfuje, nejsou v provozu.
Je plný energie, pořád něco dělá. Můj prostřední syn se zabývá sportovní střelbou. A manžel je mu trenérem a manažerem. Tady v obci Čelina mají olympijskou střelnici. Tak tím oni se zabývají. Zrovna teď je na kurzu informatiky, takže on se umí vždy zabavit. A abych nezapomněla, přes zimu rád chodí na lov.
Kromě turistiky ale Dalmácie pro své obyvatele nemá mnoho co nabídnout. Jak jde v Dalmácii život, popsal jeden stánkař, který přímo u splitského přístavu prodával různé věci, chorvatské vlaječky, symboly, ke koupi byl i portrét generála Gotoviny. Podle něj se každý nějak zařídí. A mají lidi průměrně dost peněz?
Nemají. Většina je pod. Několik lidí má, ale většina je na tom slabě. Problém je práce, rozvoj. Hospodářství stagnuje. Musí se aktivovat průmysl. Když není práce, nejsou peníze.
Že v zimní Dalmácii je mnohem méně života než v létě, dokazují i trajekty. Z Makarské na ostrov Brač jezdí v létě denně mnoho trajektů a nestíhají pobírat auta. Teď jsou psány dva denně, v sobotu jenom jeden tam a nazpátek. Už aby bylo léto.
Autor : Martin Ježek
Článek z archivu Radižurnálu ( 2006 )
