Filmový dokument Filipa Remundy “Obnažený národ“, který měl premiéru v květnu letošního roku se zabývá vztahy mezi Čechy a Chorvaty a otevřeně řeší český fenomén v Chorvatsku, pochopitelně se jedná o nekonečně omílané paštikaření, utrácení v restauracích, podbízivost českých holek, český způsob odívání a já nevím, co ještě.
Filip Remunda asi Ameriku neobjevil, nic nového pod sluncem, Češi mají v Chorvatsku pověst takovou jakou si vybudovali. Nicméně role Čechů v Chorvatsku je daleko významnější, ale o tom se moc nemluví:
- V třicátých letech minulého století to byli právě čeští investoři a podnikatelé, kteří “objevili” zaostalou Dalmácii a začali tam stavět první lázeňské střediska a v podstatě rozjeli cestovní ruch.
- Navštěvovali Jugoslávii i za socialismu, což bylo spíše ke škodě věci, protože právě tehdy začal vznikat obrázek Čechů jako chudáků se špatnými auty.
- Naopak v devadesátých letech, kdy se v Jugoslávii válčilo, zůstali Češi Chorvatsku věrní a jako jedni z mála měli odvahu a jezdili na Jadran.
- Zhruba milion paštikářů každý rok v Chorvatku neoddiskutovatelně představuje významný příjem pro chorvatskou státní kasu a umožňuje Chorvatům přežít do dalšího léta, protože co si budeme povídat, jejich ekonomika a hospodářství jinak za moc nestojí.
V těchto souvislostech se Chorvatům divím, že mají potřebu někoho zesměšňovat, spíš by mělo platit staré dobré “Náš zákazník, náš pán” nebo “Host do domu, bůh do domu”.
